Anglický název: Wintersmith

Český název: Zimoděj

Autor: Terry Pratchett

Autor obálky: Paul Kidby

Překladatel: Jan Kantůrek

Počet stran: 400

ISBN: 978-80-7197-318-8

Rok vydání v originále: září 2006

Datum vydání v češtině: červen 2007

Vydal v originále: Doubleday

Vydal v češtině: Talpress, spol. s r. o.

Cena: 199 Kč

Anotace

V devíti Tonička Bolavá porazila krutou Královnu víl.
V jedenácti bojovala se starodávným zlem kradoucím těla.
Ve třinácti Tonička musí čelit nové výzvě: chlapci. A chlapci mohou být trochu problém, když je vám třináct…
Ale Zimoděj není doopravdy chlapec. Je to samotná zima – sníh, vichřice, rampouchy – to všechno dohromady. Když se zamiluje do Toničky, může jí udělat růže z ledu, ale jeho přirozeností jsou vánice a laviny. A chce, aby Tonička zůstala v jeho lesknoucím se zmrzlém světě. Navždy.
Tonička bude potřebovat všechnu svojí prohnanost, aby přežila do jara. Bude také potřebovat pomoc všech svých přátel, od mladých čarodějek až po legendární Bábi Zlopočasnou. A také je – Kristusmaríja! Tonička bude ještě potřebovat Svobodnej národ! Bude mít pomoc těch nejodvážnějších, nejhouževnatějších a nejsmradlavějších piktmužíků, jací kdy byli vyhnáni ze Země víl – ať už se jí to líbí nebo ne. Vypadá to, že to bude velmi chladné období, protože jestli Tonička nepřežije do jara – jaro už nepřijde.

Důležité postavy

Tonička Bolavá, slečna Velezradná, bábi Zlopočasná, stařenka Oggová, Zimoděj, Svobodný národ…

Stručný průlet dějem

Tonička drobet povyrostla už je jí kolem třinácti a pobývá u čarodějky slečny Velezrádné. Jednou ji slečna Velezrádná vzala jako svědkyni na Temného Morrise, tanec střídání ročních období. Bohužel Tonička ztratila kontrolu nad svýma nohama a připojila se k tanci v ten nejnevhodnější okamžik. Zimoděj se do Toničky zamiluje. Mnozí lidé obvykle vlivem lásky roztávají, Zeměploše však hrozí pravý opak, jestliže Tonička nejnajde správné řešení.

Ukázka

V malé vesničce Dvěkošile měl právě jakési drobné potíže kočí poštovního dostavníku. Spousta poštovních zásilek z okolí Dvěkošil končila ve vesnici, v obchůdku se suvenýry, který sloužil současně i jako provizorní poštovní úřad.

Obvykle kočí jen převzal poštovní vak, ale dnes s tím byly potíže. Zuřivě listoval v knize Poštovních předpisů.

Slečna Klíšťová významně poklepávala špičkou boty o podlahu. A to mu začínalo jít na nervy. “Aha! No prosím!” prohlásil konečně pošťák vítězoslavně. “Tady se vysloveně říká, že žádná zvířata, ptáky, draky ani ryby!”

“A mezi které z nich byste mě chtěl asi zařadit?” opáčila slečna Klíšťová ledově.

“No, dobrá, člověk je přece něco jako živočich, ne? Tedy, vypadá… podívejte se třeba na opici.”

“Netoužím ani v nejmenším prohlížet si nějaké opice,” odpověděla slečna Klíšťová. “Viděla jsem věci, které dělají.”

Poštovní vozka si uvědomil, že tohle není ta cesta, která by ho dovedla k cíli, a začal znovu horečnatě obracet stránky. Pak se rozzáři.

“Ale tady, tady to máme!” prohlásil. “Kolik vážíte, slečno?”

Šedesát deka,” odpověděla bez mrknutí oka slečna Klíšťová. “Což je shodou okolností maximální váha dopisu, který se dá odeslat odsud do Lancre a nejbližšího okolí za deset pencí.” Ukázala na dvě známky, které měla nalepeny na klopě šatů. “Známky už jsem si koupila.”

“Vy nemůžete vážit šedesát deka!” prohlásil pošťák. “Vy musíte vážit přinejmenším šedesát kilo!”

Slečna Klíšťová si povzdechla. Tomuhle se chtěla vyhnout, ale konec konců, Dvěkošile nebyly Psokřivice. Psokřivice žily na hlavní cestě, pozorovaly, jak se kolem pohybuje okolní svět. Zvedla ruku a stiskla knoflík, který ovládal pero v klobouku.

Poděkování

Tímto bych rád poděkoval nakladatelství Tallpress a panu nakladateli, díky kterému jsem mohl tuto bezvadnou knížku přečíst a trochu vám ji přiblížit.

kniha, zeměplocha, zimoděj